Všichni rádi čteme seznamy věcí, které dělají úspěšní lidé. Jsou zábavné a dostatečně zajímavé pro sdílení. Navíc rady v nich uvedené dávají smysl, jako třeba ustlat si každé ráno postel, přestat hledat problémy a začít sledovat příležitosti, nebo přestat se zabývat svými špatnými vlastnostmi. A i když jsou tyto články zajímavé, existuje několik důvodů, proč může jejich čtení některým manažerům a podnikatelům spíš uškodit.

Důkazy nejsou podložené.

Většina tvrzení, které v těchto článcích zazní, je vytvořeno na základě subjektivního názoru autora článků, ne na vědecké analýze. Díky tomu zde také existuje velký prostor pro stírání hranice mezi příčinou a následkem. Je někdo úspěšný, protože se odjakživa vyhýbá schůzkám, nebo může na meetingy nechodit, protože je úspěšný? Celá škála vlastností, které úspěšní lidí sdílí jako umění říkat „ne“, nechození na schůzky a to, že se nestarají, co si myslí ostatní, mohou také být vlastnosti, které si úspěšní lidé mohou dovolit až nyní, díky tomu, že jsou úspěšní.


Výzkum často nebere v potaz zbytek kontextu.

Když už jsou některé články podložené výzkumem, často se jedná pouze o analýzu velmi konkrétního problému, který je v článku vztažen na podstatně větší celek a zobecněn.

Neúspěch zůstává tajemstvím.

Nassim Taleb v knize Černá labuť zmiňuje vtip, který vyprávěl Cicero. Řekli mu, že modlení zachraňuje námořníky od utonutí. Cicero tedy přemýšlel o námořnících, kteří se modlili a stejně se utopili. Všechen vděk je přisuzován modlitbám, jen díky tomu, že ti, kteří přežili, se modlili. Připadá to tak jak přeživším, tak těm, kteří s nimi přijdou následně do kontaktu. Lidé, kteří nepřežili, jsou pak pouze „tichým důkazem“. Jakožto lidé mám skvělou schopnost analyzovat to, co vidíme, a jsme absolutně neschopní uznat to, co zůstává naším očím skryto.

To, co chybí v seznamech o vlastnostech úspěšných lidí, je výchozí základní hodnota. Tedy počet lidí, kteří tyto vlastnosti mají také, a úspěšní nejsou.


Úspěch se vztahuje na konkrétního člověka.

Jakýkoliv konkrétní příklad úspěchu se vztahuje k nějaké osobě a jejímu příběhu. Rady v článcích tohle nezmiňují a namísto toho považují úspěch za něco obecného, co nezávisí na místě a času. Když bychom zjistili, co všechno někteří úspěšní lidé museli udělat a podstoupit pro svůj úspěch, možná bychom s nimi ani nechtěli měnit. Každý jsme jiný. Pokud člověk, který je nejproduktivnější pozdě večer, bude vstávat každé ráno v 5, protože tak údajně činí úspěšní lidé, bude ve svém snad nejúspěšnějším času naprosto unavený a následně tedy ne tak úspěšný.

Pamatujte také, že nejen „seznamy toho, co dělají úspěšní lidé“, ale také „návody, jak zvítězit“ některých společností, trpí určitým problémem. Časy se neustále mění, svět se vyvíjí a technologie se vylepšují. Rady pro to, jak podnikat, budou dřív nebo později zastaralé. Vydání knih o úspěšných společnostech často znamená, že za pár let už určitá firma zdaleka tak úspěšnou není, protože stejně, jako spousty firem před ní a po ní, může selhat.


Označit určitou situaci jako klíčovou pro úspěch je velice snadné, potom, co se už tato chvíle stala. Proto se vlastnost rozeznávání příležitostí zdá tak hrozně magická. Někdo je jednou za čas zanalyzuje zcela přesně, stane se úspěšným a nechá nás, kteří nedokážeme vidět do budoucnosti, úspěšně za sebou.