Když můj otec vyrůstal, tak měl na celou zimu jen jeden svetr. Jeden. Celkem.
Vzpomíná na to, jak pečlivě se o svůj svetr staral. Když se mu udělaly díry na rukávech, tak mu je babička zašila. Pokud se mu svetr ztratil, pak se ho snažil znovu najít, protože ho ochraňoval jako cenný dárek.
Jak na správné rodičovství?
Měl vše, co potřeboval, a ještě mnohem víc. Jediné pravidlo bylo být doma před večeří. Moje babička zřídka věděla, kde přesně se její děti zrovna nacházejí.
Byly venku a stavěly pevnosti, vyráběly luky a šípy, dělaly si modřiny a odíraly kolena a skvěle se bavily. Byly naplno ponořeny ve svém dětství.
Ale svět se od té doby změnil. Dnes jsme sofistikovanější. Dostali jsme se do fáze, kdy rodiče, ve snaze zajistit, že dětem poskytnou všeho dostatek, nedokážou odolat pokušení dávat jim toho příliš mnoho. Tím nevědomky vytváříme prostředí pro vznik psychických potíží.
Jednoduché rodičovství
Když jsem četl knihu Jednoduché rodičovství od Kima Johna Paynea, utkvěla mi v hlavě jedna myšlenka. Normální rysy osobnosti se mohou vlivem stresu z „velkého množství možností“ nezdravě zesilovat. Dítě, které je systematické, se tak může stát obsedantním. Dítě, které často sní, může ztratit schopnost se soustředit.
Payne provedl výzkum, ve kterém zjednodušil životy dětí s poruchou pozornosti. Během čtyř měsíců u 68 procent dětí došlo ke změně z klinicky dysfunkčních na klinicky funkční. Došlo také k 37 procentnímu zlepšení kognitivních schopností, efekt, kterého u běžně předepisovaných léků na poruchy pozornosti nelze dosáhnout.
Jako čerstvému rodiči mi to přijde úžasné a zároveň děsivé. Máme potvrzenou obrovskou možnost a zodpovědnost poskytnout našim dětem prostředí, ve kterém budou prospívat po fyzické, emocionální a duševní stránce.
Co tedy děláme špatně a jak to můžeme napravit?
Břemeno příliš mnoha možností
Na začátku své kariéry působil Payne jako dobrovolník v utečeneckých táborech, kde se děti vyrovnávaly s posttraumatickým stresem. Popisuje je jako nervózní, ostražité a na pozoru před vším novým.
O několik let později měl Payne v Anglii vlastní praxi, kde u dětí majetných rodičů pozoroval stejné vzorce chování jako u dětí, které viděl ve válečných zónách. Proč by tyto děti, které vyrůstají v naprostém bezpečí, měly vykazovat stejné symptomy?
Payne vysvětluje, že ačkoliv byly fyzicky v bezpečí, po duševní stránce také žily ve válečné zóně svého druhu.
Děti, které jsou zasvěceny do strachů, ambicí a úsilí svých rodičů a do jejich rychlého životního tempa, se samy snaží vytvořit si své vlastní hranice, svou vlastní úroveň bezpečí v chování, které pro ně bohužel není zrovna prospěšné.
Děti, které trpí kumulativní reakcí na stres, která vzniká nabalením stresu z příliš mnoha možností, si vytváří vlastní strategie, které jim pomáhají cítit se v bezpečí. Rodiče i společnost si uvědomuje nutnost chránit děti po fyzické stránce, ale ochrana jejich duševního zdraví už tak zřejmá není.
Děti jsou v dnešní době vystavovány neustálému přísunu informací, které nedokážou zpracovat. Vyrůstají rychleji, protože je stavíme do dospělých rolí a zvyšujeme naše očekávání. Takže si hledají jiné oblasti života, které dokážou ovládat.
Čtyři pilíře nadbytku
Jako rodiče chceme přirozeně svým dětem poskytnout ten nejlepší start do života. Čím víc tím líp, ne?
Zapisujeme je na řadu kroužků. Vyplňujeme každé volné místo v jejich pokojích vzdělávacími knihami, zařízeními a hračkami, kterých má běžné dítě přes 150. S takovým množstvím možností jsou děti zahlceny možnostmi volby.
Hrají si jen povrchně, místo aby se ponořily do hry a zapojily svou představivost.
Jednoduché rodičovství vyzývá k tomu mít méně hraček, ale více děti zapojit do hry s hračkami, které mají. Payne popisuje čtyři pilíře nadbytku jako mít příliš mnoho věcí, příliš mnoho možností volby, příliš mnoho informací a příliš velkou rychlost.
Když jsou děti zahlcovány, tak ztrácí svůj klid, který potřebují, aby mohly zkoumat, přemýšlet a uvolňovat napětí. Příliš mnoho možností volby narušuje štěstí a okrádá děti o nudu, která podporuje kreativitu a přirozené učení.
Ochrana dětství
Naše společnost postupně odstranila všechny jedinečné rysy dětství, předefinovala jej a nechala naše děti tápat. Spousta lidí to označuje jako válku s dětstvím.
Psycholog David Elkins informuje, že děti během posledních dvou desetiletí přišly o více než 12 hodin volného času týdně. Z toho plyne, že možnost volně si hrát, je vzácná. Dokonce i školky jsou nyní více orientované na intelektuální rozvoj. Spousta škol vypouští přestávky, aby děti měly více času na učení.
Množství času, které děti stráví hraním organizovaných sportovních aktivit, výrazně snižuje jejich kreativitu v dospělosti. Není to tak, že by organizované sporty samy o sobě snižovaly kreativitu, ale omezují množství volného času. I jen dvě hodiny týdně nestrukturovaného času na hraní výrazně zvyšují stupeň kreativity.
Zodpovědní rodiče
Jak můžeme jako rodiče chránit naše děti před tímto stresem?
Jednoduše můžeme omezit množství aktivit, kterých se naše děti účastní. Znovu jim vytvoříme volný čas a klid v jejich jinak chaotickém světě. Poskytneme tak dětem možnost uvolnit napětí a prostor pro růst a rozvoj.
Odfiltrujeme nepotřebnou zaměstnanost a zjednodušíme jejich život. Nebudeme se u stolu se sedmiletým dítětem bavit o globálním oteplování. Budeme se dívat na zprávy až po tom, co naše děti usnou.
Naše děti mají celý život na to být dospělými a vyrovnávat se s životními výzvami, ale mají jen krátký čas na to být dětmi.
Dětství má svůj vlastní účel. Není to něco, čím si „musíme projít“. Slouží k ochraně a rozvoji naší mysli, aby z nás mohli vyrůst zdraví a šťastní dospělí. Tím, že chráníme dětství našich dětí, jim dáváme ten nejlepší dar.