Díváme se na domy s ploty, kde bychom se měli usadit, a vidíme pouze omezování. Jsme mladá generace, pro většinu lidí bláznivá generace. Tuto skutečnost sami uznáváme, starší generace nám nerozumí a mladší generace se možná pokouší být o něco šílenější. A možná každá nová budoucí generace si bude myslet totéž, nebo snad jednoho dne budeme všichni bláznit? Teď se ale nechci soustředit na tohle. Chci mluvit o tom, že jsme jedna z prvních generací, která si uvědomuje, že „usadit se“, není jedinou věcí v životě, kterou máme dělat, nebo dokonce, tou nejlepší, co v životě udělat.
Bylo nám řečeno, ať se neusazujeme. Bylo nám řečeno, ať dosáhneme až ke hvězdám. Bylo nám řečeno, ať se usadíme na chvíli a máme bohatý život, na místo toho, abychom usilovali o ten šťastný na jednom místě. Bylo nám řečeno, abychom hledali to nejlepší a přijali odpověď pouze tehdy, když víme, že je to nejlepší. Tyto věci nás naučila starší generace, která nás nyní nazývá šílenou.
Objevujeme. Cestujeme. Rosteme. Setkáváme se s novými lidmi. Vytváříme rodiny z přátelských vazeb lidí po celém světě, z vazeb, co nemají nic společného s naší krví. Díváme se na domy s ploty, kde bychom se měli usadit a vidíme pouze omezování.
A proč se naše mladá generace nechce usazovat?
Existuje celý svět, který stále můžeme prozkoumat. Jsou říše, které můžeme tvořit. Jsou sny, kterých je potřeba dosáhnout. Jsou místa, která chceme navštívit, lidé, které chceme poznat a vzpomínky, které si chceme vytvořit. Koupit si malý dům na předměstí malého města by naši cestu jen zastavilo. Zjistili jsme, že nepotřebujeme dům, abychom byli doma. Oceňujeme zkušenosti, spíše než materiální investice, jako jsou velké domy.
Neznamená to, že nejsme pro vdávání nebo zakládání rodin, ale znamená to, že se na svět nedíváme stejnýma očima, jako se dívali naši rodiče. Máme děti a cestujeme s nimi. Bereme si koho chceme, kdy chceme a pak společně objevujeme svět. Děláme práci, kterou chceme. Stále vytváříme život, jen to nevypadá tak, jak bylo zvykem.
Uvědomujeme si, že život není určen k tomu, abychom žili na jednom místě. Žijeme v globalizovaném světě. Cestujeme tak daleko, jak jen se dá, na tak dlouho, jak jen se dá a pak možná zvažujeme, že zůstaneme.
Možná nás to dělá bláznivou generací. Možná to z nás dělá nestabilní generaci. Nebo to snad jen znamená, že chceme využít každé příležitosti, kterou nám život nabízí a děláme to tak, jak chceme. Chápeme, že změna není špatná věc a že život se bude měnit s námi nebo bez nás. Věci se budou neustále měnit bez ohledu na to, co děláme, tak proč je sami nezměnit?